Alfred Josef Ferdinand Jodl, rodným jménem Alfred Baumgärtler (10, května 1890, Würzburg – 16. října 1946, Norimberk) byl německý důstojník zastávající pozici náčelníka operačního štábu německých ozbrojených sil (OKW) za Druhé světové války a byl zástupcem Wilhelma Keitela.

Alfred Jodl hrál klíčovou roli v německých válečných akcích od roku 1939. Byl poradcem Adolfa Hitlera ve všech důležitých vojenských a technických záležitostech.

Generálplukovník Alfred Jodl podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa 7. května v Remeši jako vyslanec Karla Dönitze. Poté byl zatčen a uvězněn v zajateckém táboře ve Flensburgu.

Alfred Jodl byl souzen mezinárodním soudním tribunálem pro válečné zločiny v Norimberku. Byl odsouzen za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Klíčovým bodem obžaloby bylo zejména, že distribuoval některé zločinné rozkazy, např. rozkaz o politických komisařích. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Trest byl vykonán, Jodlova žádost o změnu způsobu popravy na zastřelení před popravčí četou byla zamítnuta.

Jeho odsouzení vyvolalo rozporuplné reakce, protestoval proti němu např. i hlavní francouzský soudce u tribunálu, Henri Donnedieu de Vabres, který označil popravu vojáka, který nebyl nacistou, za naprosté selhání spravedlnosti. Britský válečný hrdina a politik Airey Neave, který sloužil u Norimberského tribunálu, napsal ve své knize, že Jodl zasloužil vězení, ale ne smrt.

Jodl (vlevo) s Keitelem v Norimberku

V roce 1953 soud v Mnichově, který přezkoumával rozhodnutí Norimberského tribunálu, dospěl k závěru, že se Jodl neprovinil válečnými zločiny trestanými podle mezinárodního práva smrtí a zprostil jej 2. března 1953 kompletně viny. Na vysoký nátlak vysokého komisaře USA byl však tento rozsudek napřed zrušen, a až po mimosoudní dohodě advokátů Jodlovy vdovy s americkými okupačními úřady došlo 3. září 1953 k odvolání zrušení rozsudku, Jodl byl rehabilitován.

Případ A. Jodla zůstává jedním z hlavních argumentů skupin prosazujících názor, že Norimberský tribunál byl nespravedlivý a představuje typický příklad spravedlnosti vítězů. Přes všechny nedostatky však Norimberský proces zůstává přelomovou událostí v mezinárodním právu především proto, že vítězná strana iniciovala a uspořádala nezávislé soudní přelíčení proti válečným zločincům a neuplatnila tzv. spravedlnost vítězů.