Wilhelm Keitel
Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel (22. října 1882 v Helmscherode, Brunswick – 16. října 1946 v Norimberku) byl německý polní maršál za Druhé světové války a náčelník Hitlerova generálního štábu (OKW - Oberkommando der Wehrmacht).
Mládí a první světová válka
Keitel se narodil v Helmscherode, Brunswick v Německém císařství jako syn Carla Keitela, velkostatkáře ze střední vrstvy, a Apollonie Visseringové. Po dokončení svého vzdělání v Göttingenu se rozhodl pro vojenskou službu a v roce 1901 je s hodností Fahnenjunker (praporčík) přiřazen k 6. pluku Dolno-Saského polního dělostřelectva. V roce 1909 se oženil s Lisou Fontaine, dcerou bohatého velkostatkáře s níž měl dohromady šest dětí, z nichž jedno zemřelo ještě v útlém věku. Během první světové války byl Keitel převelen k 46. pluku polního dělostřelectva ve Wolfenbüttelu s kterým později bojoval na západní frontě. Dne 14. září roku 1914, během bojů ve Flandrech v Belgii, byl vážně raněn střepinou granátu do pravého předloktí a 8. října téhož roku povýšen do hodnosti Hauptmann (kapitán). Při této příležitosti byl rovněž vyznamenán železným křížem prvního stupně.
Keitel byl v březnu roku 1915 hned po svém zotavení přeřazen do generálního štábu německé armády a na frontu se nikdy nevrátil. Po skončení války zůstal v nově vytvořeném Reichswehru a působil též v jednotkách Freikorps, kde pomáhal s organizací pohraniční stráže na hranici s Polskem. Keitel působil také jako divizní štábní důstojník a později učil téměř dva roky ve vojenské škole pro jezdectvo v Hannoveru.
Pozdějí v roce 1924 byl Keitel přeložen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium) do kanceláře vojska. Brzy byl však povýšen na šéfa organizačního úřadu a pozici si udržel i poté, co se dostali nacisté k moci v roce 1933. Na základě doporučení generála Wernera von Fritsche se stal velitelem nově vytvořeného nacistického úřadu ozbrojených sil (Wehrmachtamt).
Druhá světová válka
V roce 1937 byl Keitel povýšen do hodnosti General der Artillerie (generál dělostřelectva) a následující rok se díky Aféře Blomberk-Fritsch stává náhradou za ministra obrany (Reichskriegsministerium) a zároveň převzal funkci vrchního velitele ozbrojených sil Wehrmachtu (OKW).
Roku 1940 s blížícím se koncem Francouzkého tažení byl povýšen do hodnosti polního maršála a zároveň byl vyznamenán rytířským křížem za uspořádání příměří s Francií, což je neobvyklé pro velitele, který "není v poli".
Během druhé světové války Keitel prokázal, že je slabý a opatrný. Snažil se Adolfu Hitlerovi rozmluvit invazi do Francie a dokonce byl i proti Operaci Barbarossa. V obou dvou případech sklání před Hitlerem tvář a předkládá mu svoji rezignaci. Vůdce ji odmítá příjmout.
Po válce byl souzen mezinárodním soudním tribunálem Norimberku a odsouzen k trestu smrti oběšením za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.